Gardło pieśni
Więdnie oddech na oknie.
Zapomniałaś tu o nim,
tkwił w twych płucach cień zimy,
choć oczy jesień miały.
Co widziałaś? Dymy,
gołębie odleciały
i byłaś tak ospała.
Więdnie oddech na oknie,
nikt go nie zabiera,
choć zanika z tęsknoty.
Tak samotny tkwi u mnie.
Ty musisz tu trafić,
wziąć go w płuca wśród słoty,
ty musisz tu trafić,
twoje oczy śnią o tym,
one chcą mieć zwrócony
ten widok, który dałaś
skrzydełkom gołębim,
gdy z nimi odleciałaś
tam, gdzie dymy są głosem.
W raj deszczu i rosy.
tłum. T. M. Larczyński
Hrdlo písně
Hle, na okně je dech,
zapomnělas jej tady,
když hledíc na podzim
zimu jsi dýchala.
Co viděla jsi? Dým,
holubi odlétali,
byla jsi ospalá.
Hle, na okně je dech,
nikdo jej neodnáší,
vždyť jistě schází ti,
je u mne sám a sám.
Ty musíš přijíti
a vzít jej do úst zpátky,
ty musíš přijítí,
tvé oči o to prosí,
chtějí mít navrácen
ten pohled, co jsi dala
křidélkům holubím,
když s nimi odlétalas
tam, kde je věčný dým,
do ráje deště a rosy.